Smutno a tesklivo je v Mirdově chovu...
s velkým smutkem v srdci píši na web smutnou zprávu o ztrátě naší dračice RENSSYNKY.
Ve čtvrtek 10.9.15 odpoledne, mě požádal kamarád, zda bych mu mohl s holkama přijet dohledat srnčí do lesa vzdáleného od nás 6km. Samozřejmě, že jsem neodmítl. Hesča s Rensou se blažeností tetelily u vrátek, že vyráží ven. V lese jsem holky nasadil a začaly slídit. Po chvilce se u mne objevila Hesča a přivolávám Renssy. Volám, pískám.... a nic. V tom mi kamarád řekl, že nedaleko je velký jezevčí "hrad". V tom ve mě zatrnulo, vím jaká Renssy je. Každá díra, na kterou narazí je její. Vždy ji bylo jedno, zda to je nora nebo jen díra v mostku, stromu... Byla vždy tak natěšená, že musela každý otvor prověřit. Ihned jsme k norám šli. Bylo tam cca 15 otvorů a z toho 5 bylo umetených, ale nevěděli jsme zda obydlených.
V místě, kde jsme se odpoledne rozdělili jsem nechal bundu, aby pro případ, že běžela za zvěří věděla, že se pro ni vrátím. Dali jsme se do hledání po rozsáhlém okolí. Prošli jsme všechny oplocenky v okolí, ale vše bez úspěchu. Odvezl jsem Hesču domů a vrátil se zpět do lesa s fotopastí. Na dalších místech jsem nechal oblečení, kdyby náhodou opravdu byla v noře a vylezla. Pro jistotu jsme tam dali vodu i granule. Bohužel, jsme tím krmili pouze myši a ty nám celé noci spínaly fotopast. 24 hodin denně jsme měli otevřen email, kam chodily fotky z fotopasti. Při každé nové fotce nová naděje a pak velké zklamání - myš, holub... Nakonec jsem nalíčil i sklopec pro případ, že by vylezl jezevec, nebo ta naše potvůrka. Tři týdny jsme několikrát za den jezdili pod ten prokletý kopec plný otvorů, na které jsme naskládali suché větvičky, aby jsme věděli, zda něco vylézá. Nic a stále nic, žádné změny. Občas nějaká větvička posunutá, ale to mohli udělat i ptáci. Zprávu o ztrátě fenky jsme rozeslali na úřady, útulky, městské policie, veterináři do širokého okolí. Zprávu s fotkou na facebooku nám sdílelo skoro tisíc lidí. Několik dobrých duší nám volalo, že se někde našla fenka BRT, ale bohužel to nebyla ta naše. Několik telefonů bylo i z našeho okolí o toulajícím psu. Vždy s nadějí jsem vyrážel na místo, kde se měl pes vyskytovat. Pokaždé jsem se vracel domů sám. Všem jsem za zprávy moc vděčen. Veškeré naděje, že by z nory vylezla - pokud tam tedy vlezla, byly pryč a s velkou bolestí jsem místo v lese uklidil.
Stále se ptám proč ??? proč zrovna já ve svých 22 letech musel přijít již o druhého psa. Ta nejistota, zda zemřela, jak zemřela, nebo ji má snad někdo doma jako oříška, je daleko horší, než když jsem přišel po střetu s autem o Kessynku. Tu jsem měl doma, rozloučil se s ní a pohřbil.
Pryč je tolik úsilí ji vycvičit, pryč je tolik radostí, kolik mi ona dávala za to za odměnu..... pryč jsou další plány, společné toulky lesem. Mě a nám všem doma zůstává jen další rána v srdci. Ztrátou Renssynky trpěla i Bonča. Dlouhých 14 dní celé noci prokňučela a protesknila. Přeci jen byla od narození s mámou v kotci, a teď je tam sama. Co dál?? teď opravdu nevím. Další štěně?? Uvidím co ukáže čas, snad mi nejsou ty vydří potvůrky souzeni.